-
Psychoterapeutický vztah a jeho úrovně
Psychoterapeutický vztah, případně vztah psychologa a klienta, se z určitého pohledu odehrává na třech úrovních. Jedna úroveň by se dala nazvat „racionálně organizační“, druhá úroveň probíhá na úrovni „reálného kontaktu a vztahu psychoterapeuta a klienta“ a třetí na úrovni „přenosu a protipřenosu“.
První úroveň, „ racionálně organizační“ obsahuje domluvu dvou dospělých lidí (v případě individuální psychoterapie dospělého klienta) o uzavření psychoterapeutické spolupráce, či spojenectví. Na této úrovni dochází k objednání klienta, domluvení schůzky, pravidel, terapeutického cíle, podmínek platby apod. Je důležité, aby klient dostal pravdivé informace a měl možnost se svobodně rozhodnout. Pravidla by měla být jasná a neměla by se jednostranně měnit.
Úroveň „reálného kontaktu a vztahu psychoterapeuta a klienta“ představuje to, co zažívá psychoterapeut s klientem a klient s terapeutem jako dva lidé. Mohou se navzájem vnímat jako více či méně sympatičtí, srozumitelní či záhadní, přitažliví nebo neutrální, s podobnými hodnotami a způsobem života, nebo naopak odlišným atd.
Na „přenosové a protipřenosové úrovni“ vstupuje do terapeutického vztahu dosavadní vztahová zkušenost klienta i psychoterapeuta. Obecně to může být způsob, jak se každý z nich vztahuje k lidem či ke světu a který se projevuje i ve vztahu terapeutickém. Konkrétně to může být situace, kdy klient reaguje na terapeuta jako na svého otce (např. může vnímat terapeuta v nějaké situaci jako poučujícího, podobně jako kdysi svého otce a reagovat vzdorem, aniž by si byl tohoto spojení vědom). Důležité je, aby to mohl s pomocí terapeuta rozpoznat a zpracovat. K tomu dochází prostřednictvím uvědomění, případně odžití či vyjádření emocí a také vlivem korektivní zkušenosti, kdy terapeut či psycholog na něj reaguje jinak, než byl klient zvyklý od otce. Tím může dojít ke změně vztahového vzorce. Zdá se, že tato třetí úroveň je nejvíce v ohnisku zájmu psychoterapeutického procesu. Ale bez předchozích úrovní – bez dobré spolupráce a lidského kontaktu terapeuta a klienta nemá terapeutický vztah dostatečnou základu pro zpracovávání obtížných situací, témat a emocí.
Dobrý psycholog či psychoterapeut by měl být schopen úrovně vztahu rozlišovat a nevykládat všechny reakce klienta jen jako přenosové, bez respektu ke k jeho dospělé části – neboli možnosti s něčím nesouhlasit, něco odmítnout či ukončit spolupráci.
PhDr. Jaromír Chrášťanský
Follow
Podporujeme Záchrannou stanici pro divoká a exotická zvířata. Pomoci můžete i vy.
