Psycholog a syndrom vyhoření

• Posted onadmin
• in JAK PSYCHOLOG POMÁHÁ
• on9 srpna, 2014
• Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Psycholog a syndrom vyhoření

Dobrý psycholog pracuje profesionálně, ovšem také s nemalým nasazením. S klientem většinou řeší to, co nefunguje, musí být dost trpělivý a málokdy se mu dostane od klienta pochvaly za dobře odvedenou práci. Psycholog pracuje s lidmi, kteří mají starosti a potřebují někoho, kde je bude poslouchat, kdo jim řekne, jak se jejich problém jmenuje a kdo jim eventuálně poradí.

Podobně jako lékaři, učitelé, sociální pracovníci, ale i právníci, manažeři, jsou psychologové velmi náchylní k tomu, čemu říkáme syndrom vyhoření. Jedná se o únavu z práce, ve které má člověk dlouhodobě pocit, že více dává než dostává, často pracuje pod určitým stresem a u své pracovní kariéry nevidí žádný vývoj.

Syndrom vyhoření má několik fází a může skutečně potkat každého, kdo dlouhodobě pracuje s lidmi. Jedná se o závažný problém, který ohrožuje nejen naše zdraví, ale i pracovní místo, lépe řečeno naší schopnost pracovat.

1. Po určité euforii, rozletu v nové práci přichází období stagnace – práce se stává rutinní, což na začátku oceníme, odpočineme si, posléze se můžeme začít nudit.

2. Po stereotypu přichází frustrace – nespokojenost s tím, že to, co funguje špatně (vztahy na pracovišti, rozhodování vedení, komunikace s klienty, cokoliv, na co jsme citliví a čeho si všímáme), se nelepší, začínáme být nespokojení.

3. Předrážděnost, přecitlivělost, projevující se na pracovišti, doma či na obou místech, v této fází nastává vyhýbání se aktivitám v zaměstnání, které nejsou nezbytné, horší se komunikace s kolegy, objevují se psychosomatické potíže (zažívací, poruchy spánku, nechutenství či přejídání, bolesti hlavy, pocity únavy až vyčerpání).

4. V práci člověk funguje na nouzový režim, pracuje trochu jako robot, bez iniciativy, bez zájmu, bez života, rozvíjí se depresivní stavy, které komplikují nejen fungování v práci, ale i v soukromí. U někoho je to stav apatie, u jiného úzkostně depresivní emoce. V této fázi bývají lidé často nemocní, bývají propouštěni ze zaměstnání, přestože původně patřili k těm nejlepším zaměstnancům.

Ani psycholog není vůči syndromu vyhoření imunní, pokud přijdete do ordinace a setkáte se tam s člověkem bez zájmu o vás a bez snahy se aktivně pustit do spolupráce s vámi, potkali jste psychologa, který vyhořel. Poděkujte mu, rozlučte se s ním a hledejte jinde, určitě nejsou takoví všichni 🙂

Follow